Musím, chci, směřování pozornosti.
Dnes musím pracovat. Dnes musím udělat. Musím jít nakoupit.
Když změníme slovník, může se změnit i náš náhled na tu situaci, činnost. Může se i změnit naše touha nebo chuť to jít nebo nejít dělat. Proto je dost podstatné, jaká slova pro komunikaci se sebou používáme a jaké emoce v nás ta slova vyvolávají.
Pokud si řekneme, že dnes musíme pracovat, je v tom už obsažen nádech nějaké povinnosti, něčeho do čeho se nám vlastně nechce, i když víme, že je to třeba udělat. V takovém případě bude naše chuť to udělat nízká. Když si ale řekneme, že dnes chceme směřovat pozornost k této činnosti, protože zkvalitní náš život nebo protože nám přinese další možnosti a hojnost do našeho života, budou ty pocity, které to v nás vyvolá na vyšších vibracích a můžou v nás vyvolat větší radost z dané činnosti.
Uvědomuji si, že většina z nás má nějaké druhy závazků, ať už rodinu, děti nebo nějaké zaměstnání, kde jsme dlouhodobě zavázáni (dobrovolně) k nějakým činnostem, ale to ještě neznamená, že je nutné používat slovo "musím". Pokud změníme formulaci a směřování té pozornosti novým způsobem, může to v nás vyvolat nový druh pocitů. Vnímejme, jak se cítíme, když prohlásíme, že něco chceme jít udělat nebo když si myslíme, že to musíme jít udělat.
Stejně tak můžeme používat slovo problém nebo ho nahradit třeba prohlášením prostor pro vyladění nebo výzva ke zlepšení.
Místo abychom říkali, jaký jsme debil nebo že jsme něco zase posrali raději si řekněme, že příště to už uděláme lépe.
Přestaňme sami sobě házet klacky pod nohy.