Na břehu moře sedí syn s otcem a společně rozjímají. Po delší klidné chvilce se syn otce zeptá:
„Tati, proč je mi někdy smutno, a jindy mám zase obrovskou radost ze života?“ Otec se zamyslí, a poté klidným hlasem naváže: „Víš synu, náš život je jako tenhle oceán. Jeho hladina chvíli stoupá, a poté nějakou dobu klesá. Abychom ale zjistili, že se tak děje, potřebujeme vidět obě fáze.
Stejné je to i v našem životě. Abychom zažívali radost, musí občas přijít smutek. Abychom si byli vědomi smíchu, musí občas přijít slza. Když si tohle uvědomíme, budeme se méně trápit v dobách smutku a pádů.“